Zlato překonává euro a americké státní dluhopisy: Centrální banky sázejí na zlato i v roce 2026
16. srpna 2026
27 procent zlata, 15 procent eura. Nejnovější údaje Evropské centrální banky ukazují na pozoruhodný posun v mezinárodním systému rezerv. Na konci roku 2025 tvořilo zlato při aktuálních tržních cenách již přibližně 27 procent světových oficiálních rezerv. Euro dosáhlo 15 procent.
Zlato se tak nyní nachází nejen před eurem. Dokonce i americké státní dluhopisy (US-Treasuries), které podle ECB dosahují podílu kolem 22 procent, zaostávají za tímto drahým kovem.
Tento vývoj pokračuje i v roce 2026. Jen ve druhém čtvrtletí nakoupily centrální banky v čistém vyjádření 289 tun zlata. Zároveň se cena zlata v polovině srpna opět pohybuje směrem k 4 400 US-Dollar za trojskou unci.
Čísla ukazují: Zlato se v mezinárodním systému rezerv opět stalo strategickou veličinou.
Nejdůležitější nové číslo pochází z aktuální zprávy „The international role of the euro“ Evropské centrální banky ze dne 2. června 2026.
Podle ní vzrostl podíl zlata na celkových oficiálních rezervách do konce roku 2025 na 27 procent. Euro dosáhlo 15 procent, US-Treasuries činily 22 procent.
| Rezervní aktivum | Podíl na konci roku 2025 |
|---|---|
| Zlato | 27 % |
| US-Treasuries | 22 % |
| Euro | 15 % |
Tím se vývoj z předchozího roku ještě výrazněji posílil.
Tvrzení „zlato vytlačuje euro“ však vyžaduje vysvětlení. Zlato není měnou a nepřebírá funkce eura v mezinárodním platebním styku. To, co zlato překonalo, je podíl eura v rámci oficiálních rezerv, pokud je zlato oceňováno aktuálními tržními cenami.
Právě toto rozlišení je důležité.
Na první pohled by se z čísel dalo usuzovat, že centrální banky masivně přesunuly své rezervy z eura a amerického dolaru do zlata.
Realita je diferencovanější.
Značnou část nárůstu lze přičíst ceně zlata. Podle výpočtů ECB vzrostla cena zlata v roce 2025 nominálně o přibližně 60 procent poté, co již v roce 2024 vzrostla o zhruba 30 procent.
Tím se automaticky zvyšuje hodnota již existujících zlatých rezerv a tím i jejich procentuální podíl na celkových rezervních aktivech.
ECB tento efekt odfiltrovala. Pokud by se zlaté rezervy i nadále oceňovaly cenou zlata z konce roku 2023, dosahovalo by zlato podílu pouze 16 procent. Euro by pak bylo rovněž na 16 procentech a US-Treasuries by dosahovaly 26 procent.
To výrazně mění interpretaci.
Při aktuálních tržních cenách je zlato jasně před eurem. Po očištění o masivní nárůst ceny však mezi oběma rezervními pozicemi panuje prakticky shoda.
Efekt ocenění však vysvětluje pouze část příběhu. Centrální banky totiž skutečně nadále nakupují značné množství zlata.
V roce 2025 se nákupy podle údajů ECB sice snížily na přibližně 850 tun. Mezi lety 2022 a 2024 však dosahovaly více než 1 000 tun ročně.
V roce 2026 se však poptávka opět výrazně zrychlila.
Ve druhém čtvrtletí nakoupily centrální banky podle aktuálních údajů v čistém vyjádření 289 tun zlata. To bylo více než pětkrát tolik co v prvním čtvrtletí a podle agentury Reuters nejvyšší hodnota, jaká kdy byla pro druhé čtvrtletí naměřena.
Na základě průměrné ceny zlata odhaduje Deutsche Bank hodnotu těchto nákupů na přibližně 45 miliard amerických dolarů.
To je rozhodující bod: Vzestup zlata v rezervách není výhradně výsledkem vyšších cen. Centrální banky své zásoby i nadále aktivně rozšiřují.
Jak aktuální tento trend je, ukazuje Čína.
Podle údajů zveřejněných 14. srpna organizací World Gold Council zvýšila People's Bank of China své zlaté rezervy jen v červenci o 20 tun. Jednalo se o největší měsíční nákup od konce roku 2023 a již o 21. měsíc v řadě, kdy čínská centrální banka nakupovala zlato.
Oficiální čínské zlaté rezervy tak podle World Gold Council dosáhly 2 366 tun a odpovídaly přibližně osmi procentům čínských devizových rezerv.
Pozoruhodný je i dlouhodobější vývoj. Od ruského útoku na Ukrajinu v roce 2022 nakoupila Čína podle ECB více než 350 tun zlata. Následuje Polsko s přibližně 320 tunami, Turecko s asi 220 tunami a Indie s přibližně 130 tunami.
Nákupy zlata tak již dávno nejsou okrajovou záležitostí jednotlivých rozvíjejících se trhů.
Proč centrální banky nakupují zlato, i když tento drahý kov nevyplácí žádné úroky?
ECB vidí důležitý faktor v geopolitice.
Zlato má vlastnost, která v čím dál více fragmentovaném mezinárodním finančním systému nabývá na významu: není pohledávkou vůči jinému státu.
Státní dluhopis je vždy závazkem emitenta. Bankovní vklad předpokládá protistranu. Fyzické zlato naproti tomu nenese žádné odpovídající riziko emitenta.
To činí zlato zajímavým pro centrální banky, které chtějí diverzifikovat své rezervy nebo snížit svou závislost na jednotlivých měnových oblastech.
ECB výslovně upozorňuje na to, že geopolitická rizika i nadále patří k ústředním faktorům, které správci rezerv sledují.
Zlato je tak stále častěji vnímáno nejen jako uchovatel hodnoty, ale jako strategické rezervní aktivum.
Tento vývoj by mohl pokračovat.
Průzkum organizace World Gold Council zveřejněný v červnu ukazuje, že 45 procent dotázaných správců rezerv očekává, že jejich vlastní instituce v příštích dvanácti měsících zvýší své zlaté rezervy.
To je rekordní hodnota.
Pouze jedno procento očekávalo pokles vlastních zlatých rezerv, zatímco 54 procent předpokládalo nezměněný stav.
Čísla odpovídají skutečným nákupům ve druhém čtvrtletí i nedávným nákupům Číny v červenci.
Vývoj je patrný i na trhu.
Dne 14. srpna 2026 vzrostla spotová cena zlata na 4 379,95 US-Dollar za trojskou unci. Futures na americké zlato uzavřely na hodnotě 4 437,30 US-Dollar.
Ještě zajímavější je krátkodobý pohyb. Od začátku srpna zlato přechodně posílilo o přibližně 400 US-Dollar, resp. o zhruba deset procent.
Vedle poptávky centrálních bank zde hrají důležitou roli americký dolar, úroková očekávání a geopolitické nejistoty.
Slabší dolar činí zlato levnějším pro kupující mimo dolarovou oblast. Zlato zároveň často těží z očekávání klesajících, resp. méně prudce rostoucích úrokových sazeb, protože drahý kov sám o sobě nenese žádný průběžný úrok.
Při vší dynamice nesmí být ze statistik rezerv vyvozovány nesprávné závěry.
Zlato nenahrazuje ani euro, ani americký dolar.
ECB sama zdůrazňuje nevýhody drahého kovu jako rezervního aktiva. Zlato nevyplácí úroky, jeho cena může silně kolísat a skladování fyzického zlata vyžaduje náklady.
K tomu se přidává strukturální rozdíl: nabídku zlata nelze krátkodobě rozšířit, pokud mezinárodní finanční systém náhle potřebuje dodatečnou likviditu.
Dolar a euro proto mají funkce, které zlato nemůže převzít.
Obzvláště zajímavé je proto druhé tvrzení aktuální zprávy ECB.
Zatímco zlato tvoří stále větší podíl rezerv, mezinárodní role eura v roce 2025 mírně vzrostla.
Bylo by proto chybné vyvozovat z rostoucího podílu zlata obecnou slabost eura.
Spíše probíhají dva vývoje současně: euro zůstává klíčovou mezinárodní měnou, zatímco zlato získává na významu jako strategické rezervní aktivum.
Právě v tom spočívá skutečný příběh.
Rozhodnutí centrální banky nelze přenášet jedna ku jedné na soukromé investory. Centrální banky sledují jiné cíle, disponují jinými časovými horizonty a musí spravovat své rezervy za zcela jiných podmínek.
Přesto je tento vývoj pozoruhodný.
Právě instituce, které nesou globální systém Fiatgeld, drží velké zlaté rezervy a nadále nakupují.
Nečiní tak nutně proto, že by spekulovaly na rostoucí ceny zlata. Pro ně jsou v popředí diverzifikace, geopolitická rizika a stabilita jejich rezerv.
Zlato tak získalo zpět pozici, která se po konci Bretton Woods zdála být dlouho na ústupu.
Cena zlata je viditelným signálem. Rezervy ukazují strategickou realitu.
Zůstaňte prozíraví
Váš Helge Peter Ippensen