Přecenění zlata Bundesbanky – jinak záporné vlastní jmění? Prodat zlato Bundesbanky hned?

395 miliard eur ve zlatě v bilanci – stav k 31. 12. 2025

Když se v Německu diskutuje o zlatě Bundesbanky, málokdy jde o účetnictví. A přesto je právě to jádrem věci: v bilanci za rok 2025 vzrostla pozice zlata Bundesbanky „v důsledku ocenění“ na 395 miliard eur – což je historické maximum.

Zároveň Bundesbanka za rok 2025 opět vykazuje ztrátu: roční schodek činí 8,6 miliardy eur, bilanční ztráta se tak kumuluje na 27,8 miliardy eur.

To vede k otázce, která se v současnosti klade mnohem častěji než dříve: Co znamená pro stabilitu a důvěru, když centrální banka vykazuje ztráty – a proč v tom hraje tak velkou roli právě zlato?

„Přeceněno“ znamená: tržní cena k rozhodnému dni – nikoli „trik“

Slovo „přeceněno“ zní jako politické rozhodnutí. Ve skutečnosti u Bundesbanky popisuje především bilanční logiku: zlato se oceňuje tržní cenou k rozhodnému dni a změna hodnoty nekončí ve výsledovce, ale v samostatné položce: rezervě z přecenění.

U zlata činí tato rezerva na konci roku 2025 387 miliard eur.
Celková vyrovnávací položka z přecenění (zlato, cizí měny, cenné papíry) činí 388 miliard eur.

Tento řád vysvětluje, proč „zlato v bilanci“ dnes není jen debatou o rezervách, ale bilančním tématem.

Čisté vlastní jmění 363 miliard eur – a proč by bez zlata vše vypadalo jinak

Bundesbanka uvádí jako klíčový ukazatel čisté vlastní jmění ve výši 363 miliard eur.
Důležité je, co tento ukazatel obsahuje: kromě základního kapitálu a rezerv výslovně také vyrovnávací položku z přecenění a bilanční ztrátu.

Efekt je jasný: Prudce vzrostlá rezerva z přecenění zlata bilančně více než kompenzuje ztrátovou fázi. Bez tohoto oceňovacího bloku by „optická“ stabilita bilance byla výrazně nižší – a právě proto je zavádějící zacházet se zlatem jako s libovolně prodejným „finančním polštářem“ pro jiné účely.

Důležité omezení: Rezervy z přecenění nejsou zdrojem pro krytí ztrát

I když přecenění působí stabilizačně: Bundesbanka výslovně upozorňuje, že rezervy z přecenění odrážejí změny hodnoty, ale bilanční ztráty s nimi nelze započítat. Ztráty se převádějí do dalších období a později se snižují pomocí zisků.

Kdo tedy argumentuje tím, že lze „zisky ze zlata“ jednoduše využít, směšuje bilanční logiku s likviditou. Bilance říká: hodnota tu je. Rozpočet se ptá: kde je hotovost?

Proč Bundesbanka vůbec vykazuje ztráty

Mechanismus je méně spektakulární než titulky: na straně aktiv jsou drženy stavy z měnověpolitické fáze s nízko úročenými dluhopisy. Na straně pasiv stojí výše úročené vklady.

Bundesbanka to pro rok 2025 vyčísluje velmi konkrétně: úročení měnověpolitických cenných papírů činilo v průměru 0,58 %, úroková zátěž z měnověpolitických vkladů úvěrových institucí 2,31 %.

Výsledkem je záporná úroková marže – a právě z ní vznikají ztrátové roky.

Fratzscherův návrh: Prodat zlato pro vytvoření manévrovacího prostoru

Do této situace přichází návrh prezidenta DIW Marcela Fratzschera prodat část německých zlatých rezerv za účelem financování investic. Ve veřejné debatě se přitom často uvádí aktuální hodnota zásob: „téměř 440 miliard eur“.

Myšlenka působí na první pohled pragmaticky: vysoká cena zlata, prázdné pokladny – proč neprovést realokaci? Omyl tkví v detailu: u centrálních bank není zlato jen „investicí“, ale také bilanční kotvou a rezervou důvěry. Právě proto je návrh ze strany Bundesbanky i mnoha ekonomů odmítán.

Hlavní problém: Prodej nesnižuje jen množství zlata – ale i bilanční odolnost

Kdo prodává zlato, snižuje položku, která sytí rezervu z přecenění. V prostředí, kde Bundesbanka převádí bilanční ztráty, je to víc než jen otázka portfolia. Je to otázka robustnosti vlastního „polštáře“ ve vnímání trhů a veřejnosti.

Navíc: zlato je v kontextu centrálních bank atraktivní právě proto, že nepředstavuje riziko žádného jednotlivého dlužníka. Ve světě, kde rostou geopolitická napětí a důvěra se rychle stává vzácným zdrojem, je to strukturální výhoda – nikoli jen cenový argument.

Kolik zlata vlastně Německo má?

Německo disponuje podle údajů Bundesbanky přibližně 3 384 tunami zlata, a má tak druhé největší státní zásoby zlata na světě.
To ukazuje: nemluvíme o okrajové pozici, ale o ústředním stavebním kameni devizových rezerv.

Čísla, která patří do kontextu

Diskuse bude srozumitelnější, pokud shrneme bilanční logiku na jedno místo.

Střízlivý závěr: Zlato není rozpočtovým žolíkem

Návrh na prodej zlata zní jako zkratka. Z bilančního hlediska jde spíše o výměnu: krátkodobý výnos za dlouhodobou robustnost. A dokud nelze rezervy z přecenění „jen tak“ převést na zisky nebo rozpočtové prostředky, zůstává zásadní otázka: Chceme snižovat právě tu položku, která v letech ztrát viditelně stabilizuje důvěru v architekturu bilance?

Právě ve fázích obratů úrokových sazeb, geopolitické nejistoty a debat o vysokých státních výdajích je to rozhodnutí, které působí nejen ekonomicky, ale i institucionálně.

Zůstaňte prozíraví, Váš Helge Peter Ippensen