10 000 000 000 000 eur.
Tolik peněz drží evropské domácnosti podle údajů Evropské komise na bankovních účtech.
Deset bilionů eur.
A Ursula von der Leyen pro ně našla pozoruhodné slovo:
Líné.
Mrtvé.
Nečinné.
Dne 27. srpna hovořila předsedkyně Evropské komise před francouzskými podnikateli v Paříži.
Její poselství bylo jednoznačné:
Evropa má dostatek úspor.
Ale příliš málo z nich financuje evropské podniky.
Doslova ve francouzštině řekla:
„Malheureusement, cette épargne est paresseuse.“
V oficiální anglické verzi se z toho stalo výrazně mírnější:
„those savings are sitting idle“.
Volba slov je pozoruhodná.
Ale ještě zajímavější je to, co následuje.
Von der Leyen vyčíslila soukromé bankovní vklady evropských domácností na:
Poté ve smyslu svých slov uvedla:
Evropa musí tyto úspory více zapojit do služeb svých podniků.
Právě o to se má postarat takzvaná:
postarat. [Acceptance] Audiovisual Service
Za tímto poněkud technickým názvem se skrývá velký hospodářsko-politický projekt.
Evropa potřebuje kapitál.
Pro:
Digitalizaci.
AI.
Energetiku.
Infrastrukturu.
Obranu.
Start-upy.
Průmysl.
Transformaci.
A značná část tohoto kapitálu má pocházet ze soukromého majetku.
Tak jednoduché to není.
A právě zde jsou mnohé příspěvky na sociálních sítích nepřesné.
V současné době neexistuje žádné rozhodnutí, podle kterého by soukromé bankovní vklady byly proti vůli jejich vlastníků převáděny na akcie, fondy nebo financování podniků.
Neexistuje ani žádná „nucená investice“ oněch deseti bilionů eur.
Evropská komise spíše sleduje jiný přístup:
Za tímto účelem mají vzniknout, respektive být v členských státech rozšířeny takzvané Savings and Investment Accounts.
Mají umožnit nekomplikovaný přístup k:
Akciím,
dluhopisům,
fondům
a dalším produktům kapitálového trhu.
Komise výslovně uvádí:
A:
O nuceném přesměrování spořicího účtu tedy nemůže být řeč.
Protože EU samozřejmě chce změnit chování lidí.
Říká to zcela otevřeně.
Dnes leží velká část evropského finančního majetku na bankovních účtech.
Podle představ Komise by v budoucnu mělo více těchto prostředků plynout na:
Kapitálové trhy
a tím nepřímo do:
Podniků
K tomu mohou být vytvořeny daňové výhody.
Investiční účty se mají zjednodušit.
Finanční gramotnost se má zlepšit.
Kapitálové trhy mají v celé Evropě více srůstat.
A v případě doplňkového penzijního připojištění EU dokonce diskutuje a podporuje automatické zápisy s možností pozdějšího odhlášení (opt-out). Finance
To není vyvlastnění.
Ale je to:
A o tom se rozhodně dá diskutovat.
Zde se příběh stává ještě zajímavějším.
Protože z národohospodářského hlediska toto tvrzení vyžaduje minimálně vysvětlení.
Pokud máte na bankovním účtu 20 000 eur, těchto 20 000 eur nemusí nutně ležet jako svazek bankovek v trezoru.
Váš účet je z rozvahového hlediska:
Pro banku je tento zůstatek závazkem.
Na druhé straně její rozvahy stojí aktiva:
Podnikatelské úvěry.
Hypoteční úvěry.
Cenné papíry.
Likvidita.
Peníze tedy nejsou prostě „neproduktivní“.
Ekonom Peter Bofinger právě tento bod veřejně kritizoval. Jeho argumentace:
Bankovní vklady jsou součástí již fungujícího systému bankovního financování.
Označovat je prostě za „nečinné“ směšuje bankovní financování a financování prostřednictvím kapitálového trhu. LinkedIn
Protože bankovní úvěr není totéž co vlastní kapitál.
Mladá technologická společnost, která možná deset let nevytváří žádný zisk, se často špatně financuje prostřednictvím klasického bankovního úvěru.
Potřebuje:
A toho je v Evropě ve srovnání s USA výrazně méně.
Evropské firmy proto částečně odcházejí do USA nebo jsou přebírány mimoevropskými investory.
Také centrální bankéři a mezinárodní instituce vidí fragmentaci evropských kapitálových trhů jako překážku růstu. Bank for International Settlements
Diagnóza tedy není vymyšlená.
O terapii se lze přít.
„Líné peníze.“
I když člověk chápe ekonomický záměr, je tento výraz pozoruhodný.
Proč totiž peníze leží na účtu?
Možná jako:
Nouzová rezerva.
Kapitál na koupi domu.
Zajištění na stáří.
Likvidní rezerva živnostníka.
Rezerva na vzdělání.
Nebo prostě proto, že jeho majitel nechce podstupovat kurzové riziko.
Z pohledu politika se tento kapitál může zdát „nečinný“.
Z pohledu jeho majitele možná plní velmi konkrétní funkci:
A zde se střetávají dvě perspektivy.
Politika se ptá:
Jak budeme financovat investiční potřeby Evropy?
Občan se ptá:
Jakým způsobem chci držet svůj majetek?
Obojí jsou legitimní otázky.
Jen to není totéž.
Von der Leyen v Paříži uvedla i konkrétní číslo.
Návrhy týkající se sekuritizace, bankovních a pojišťovacích investic a silněji integrovaných kapitálových trhů by podle jejího vyjádření mohly uvolnit:
dodatečných investic. [Acceptance] Audiovisual Service
Tím je jasné:
Savings and Investments Union není žádný malý projekt finančního trhu.
Jde o budoucí strukturu zásobování Evropy kapitálem.
Předně:
Vůbec nic s údajně hrozícím vyvlastněním.
Kdo z toho vyvozuje:
„Brusel nám chce vzít spořicí účet, takže musíme koupit zlato“
zjednodušuje fakta stejně silně jako tvrzení, že bankovní vklady v Evropě jsou ekonomicky zcela bezvýznamné.
Zajímavá souvislost leží hlouběji.
Bankovní vklad je pohledávkou vůči bance.
Podnikový dluhopis je pohledávkou vůči podniku.
Státní dluhopis je pohledávkou vůči státu.
Fond je právně a technicky organizovaný investiční nástroj.
Všechny tyto formy majetku mají smysluplné funkce.
Ale mají:
Fyzické zlato funguje jinak.
Zlatý slitek není pohledávkou vůči dlužníkovi.
Nepřináší ovšem ani žádné úroky.
Jeho cena může silně kolísat.
Skladování stojí peníze.
Ani zlato tedy není „lepšími penězi“ pro každý účel.
Má však jinou strukturu.
Zajímavá otázka nezní:
Bankovní účet, nebo zlato?
Ani:
Akcie, nebo zlato?
Nýbrž:
Likvidita.
Produktivní kapitál.
Nemovitosti.
Pohledávky.
Fyzická aktiva.
Robustní majetková struktura může kombinovat několik těchto kategorií.
Nikoli:
„líné“.
Nýbrž:
Protože dříve, než politika začne diskutovat o tom, jak lze soukromé úspory využít produktivněji, by mělo zůstat samozřejmostí jedno pravidlo:
Rozhodování o soukromém majetku náleží vlastníku.
Politika smí vytvářet pobídky.
Smí zlepšovat kapitálové trhy.
Smí podporovat finanční vzdělávání.
Ale mezi:
„Děláme investování atraktivnějším“
and
„Tvoje peníze musí pracovat tam, kde je potřebujeme“
leží zásadní rozdíl.
Dosud se EU nachází na první straně této hranice.
Právě proto se vyplatí pozorně sledovat, jak se Savings and Investments Union dále vyvíjí.
Protože deset bilionů eur je řád, u kterého jazyk a politická konstrukce nejsou podružné.
Zůstaňte prozíraví.
Váš
Helge Peter Ippensen
