Lučavka královská, Nobelovy ceny a chemie odporu: Jak zlato v roce 1940 „zmizelo“

Lučavka královská, Nobelovy ceny a chemie odporu: Jak zlato v roce 1940 „zmizelo“

Zlato je považováno za „nezničitelné“. Nerezaví, téměř nekoroduje a s mnoha látkami prakticky vůbec nereaguje. Právě tato inertnost činí ze zlata dodnes symbol stálosti – a v nejistých dobách také komoditu, která je pod drobnohledem. O to fascinující je, že existuje klasická kapalina, která zlato skutečně dokáže přemoci: lučavka královská.

9. dubna 1940, v den vpádu německých vojsk do Kodaně, byly v blízkosti Nielse Bohra uloženy dvě zlaté Nobelovy medaile: ocenění Maxe von Laueho (1914) a Jamese Francka (1925). Obě medaile byly víc než jen kov; byly důkazem jmen, postojů a původu – a tím pádem v diktatuře potenciálně život ohrožující. Plán zlato prostě schovat byl riskantní. Proto bylo zvoleno řešení, které nebylo politické, nýbrž chemické.

Bohrův kolega George de Hevesy navrhl medaile neschovávat, ale rozpustit. To, co zní jako akt zkázy, byl ve skutečnosti akt zachování. Zlato totiž nezmizí – pouze změní skupenství.

Lučavka královská je směs koncentrované kyseliny dusičné a kyseliny chlorovodíkové, klasicky v poměru přibližně 1 ku 3. Každá kyselina sama o sobě na zlato téměř nepůsobí. Společně však vytvářejí chemický mechanismus, který zlato zbaví jeho inertnosti: kyselina dusičná zajistí oxidaci, kyselina chlorovodíková dodá chloridové ionty, které vznikající ionty zlata okamžitě vážou a stabilizují. Výsledkem je nažloutlý až oranžový roztok, v němž zlato již není viditelné jako kov, ale nachází se v rozpuštěné formě.

Právě tato nenápadnost se na jaře 1940 stala ochranným štítem. Při pozdějších prohlídkách nebyl nalezen žádný kus zlata, žádná medaile, žádný jednoznačný důkaz – pouze laboratorní nádoba s kapalinou. Nobelovy ceny tam byly, ale už nebyly rozpoznatelné.

Po válce se de Hevesy vrátil, získal zlato z roztoku zpět a předal ho Nobelově nadaci. Byly vyraženy nové medaile. Tento příběh je tak silný proto, že zlato neromantizuje, ale činí ho hmatatelným: Zlato má hodnotu, protože je vzácné a uznávané – a protože zůstává fyzicky stabilní, i když se dočasně stane neviditelným.

Zajímavým detailem je také složení Nobelových medailí. Dnes jsou medaile v klasických kategoriích vyrobeny z 18karátového recyklovaného zlata a navíc jsou pozlaceny 24karátovým zlatem; cílová hmotnost je 175 gramů. To ukazuje, jak úzce spolu souvisí historie, symbolika a materiál – až po měřitelné údaje v gramech.

Tabulka 1: Momentka ceny zlata (20. 01. 2026)

Tabulka 2: Nobelova medaile v číslech

Když dnes zlato opět dosahuje rekordů, často se mluví o bezpečnosti. Epizoda z Kodaně ukazuje vzácnou, téměř poetickou pravdu skrytou za fyzikou: Zlato není jen šperk nebo investice. Je to chemie, historie – a někdy ta nejelegantnější kamufláž na světě.

Zůstaňte prozíraví, Váš Helge Peter Ippensen